13. února 2003 vyráží náš učitel Mgr. Roman Burda na cestu svých snů - za poznáním i dobrodružstvím po 7 státech světa. My všichni, učitelé i žáci, mu upřímně přejeme, aby se výprava vydařila podle jeho představ a těšíme se, až nám po šťastném návratu bude o svých zážitcích vyprávět, ukazovat fotografie apod. A protože jsme nedočkaví a máme takové všudypřítomné informační a komunikační médium jako Internet, pokusíme se některé z jeho zážitků získávat a na těchto stránkách publikovat průběžně.

Na vrchlku Mt. Bishops v N.P. Wilsons Promotory.  Cestovatel a jeho deník!!!	Kalendárium:
	12.2.2003:	Získáváme základní údaje o cestě přímo od cestovatel
	17.2.2003	První mail od cestovatele - zážitky ze Singapuru
	25.2.2003	Poprvé z Nového Zélandu
	10.3.2003	Podruhé (a asi naposled) z Nového Zélandu
	26.3.2003	Ze středu Astrálie - ve středu 26.3.2003
	9.4.2003	Dvojice mailů z Melbourne s romantickou historkou a zamyšlením téměř filosofickým
	15.4.2003	Divoký výstup na nejvyšší horu Austrálie
	29.5.2003	Pátý týden v Indonésii aneb K ráji na zemi patří také dívky z Bali
Rozhodli jsme se našeho cestovatele tak trochu předběhnout a naši žáci začali na internetu sbírat zajímavosti z plánovaných bodů jeho cesty. Výsledky si můžete prohlédnout na samostatné stránce Cesta snů po 7státech světa prostřednictvím internetu

12.2.2003
 Základní údaje o cestě snů přímo od cestovatele

Takže mailujte, sledujte náš web! Výsledky všech našich kontaktů s cestovatelem zde budeme uveřejňovat.
Vydejme se s Romanem Burdou na cestu snů společně!!!

ZPĚT NA KALENDÁRIUM

17.2.2003
První mail od cestovatele - zážitky ze Singapuru

Nazdárek všichni!!!

Vynechám osobni pocity společenského tvora cestujícího o samotě a bez  spaní a ještě bez věcí a skoro vyhoštěného z Austrálie... Jen pár perliček!!!

Singapur nás uvítal ranou pěstí obalenou dusnem, vedrem a rozžhavenou sluncem. Byla to rána - z klimatizovaného letadla, ale co Moravák to tvrďák. Až nato, že jsem usnul v nadzemce a probudil se až na konečné, kde mě chtěli pokutovat za to, ze su tam kde nemám být. Mimochodem se tam pokutuje za úplně všechno. Pochopil bych, že za drogy je smrt a za jezení ve vlaku 500$ a kouřeni 1000$ a pod. - ale za žvýkáni, hlasité mluveni, plivání ... Zajímavá země, ale aspoň mají všude čisto a klid. Nazval bych ji pracovně: Země klidných žroutů! - nebo ZÁKAZŮ, nebo Země obchodu!!! {všude je hafo levně - hlavně elektronika, hadry, samej obchodní dům... no hrůza. Ale všude se opravdu pořád jí a jí, ba přímo žere!!! A ten pořádek!!! Na jednom náměstí měli jakousi reklamní kampaň a soutěže a rozdávali letáky. U nás to znamená hromadu papíru a zbytku stravy i s obaly všude kolem, ale tady jen par papírů, které rozfoukal větřík a trošku spláchl tropický deštík. Byl to první nepořádek, který jsem potkal, ale po deseti minutách jsem šel kolem opět a už tam bylo čisto jak po přechodu babičky Boženky Němců!

Jsem trošku ještě utahanej, ale psychicky O.K. Včera jsem doletěl do Aucklandu, ale bohužel sám. Můj bágl zůstal v Paříži a prý mi ho dodají až zítra. Průšvih. Celý tento den byl den debil!!! (Omlouvám se těm citlivějším, ale jiným slovem to nazvati = nepřesně to znamenati).

V Aussie {Australie) mi dali štempla, že už nemůžu přijet znovu. Tak jsem si jen přičichl místního vzdoušku v Brisbane a valil jsem uhádávat slevu, kterou jsem samo nechtěl zadarmo. Po 20 min milého usměvavého smlouvání jsem dostal druhé razítečko s nápisem - Stamped In Error! A bylo vyhráno. Teda skoro - nemohl jsem do města a čekal jsem na letišti. Nu což, aspoň jsem nabíjel nový digitální telefónek zakoupeny v Singapuru (je to tam fakt levný). Jenomže pohodičku mi zpestřilo hlášeni, ze Mr. Burda má pobledni možnost nastoupit do letadla směr Auckland. Já jsem se ztopořil jak 16 mladík před zkušenou Bangkhokskou tanečnicí a valil. Při té pohodě jsem totiž usnul a málem zmeškal letadlo.

Do Aucklandu jsem dorazil v pohodě a zase přešteloval rafičky hodinek o další 3 hod dál (rozdíl času od nás je přesně 12 hodin) a hledal svůj báglíček. Ale den debil ještě neskončil - můj bágl nikde! Tak jsem zase musel jít pokecat s místní Maorskou úřednicí, která byla strašně milá a furt se na mě zubila jak kdyby mě k obědu chtěla. Problém - musel jsem nahlásit adresu, kam mi ho zítra (teda dneska) dovalí - takže ven a obvolávat hotýlky, kde čekají v 10 večer na jednoho Čecha.

Všechno zvládnuto opraveno i do hotelu dopraveno. Minutu před půlnocí jsem se těšil až ten "milý" den skončí - žvýkačka na mém zadku byla taková ta pěkná tečka za tou mojí cestou na Zéland!

Potkal jsem samotné 2 holky z Ostravy a 2 ks Pražáků, tak jsme aspoň pokecali a družbu s místníma a ostatníma (lidičky z celého světa) jsme zpečetili novozélandským chmelovým mokem docela valné kvality!

Dnes je nádherně! Jsou dvě odpoledne a já mám svůj bágl. Je v něm vše, bohužel i něco navíc - prasklý sprchový gel, nyní v rovnoměrné vrstvě rozprostřený po půlce báglu. Ale taková maličkost mě už nemohla vykolejit a s úsměvem jsem vyrazil na průzkum města. Voda je mokrá, nebe je modrý, cikády roztomile řvou, cizokrajné stromy voní a od moře to lehounce vane. Všude čisto – pohoda - lahoda. Jen při přecházení na červenou ještě nestíhám uskakovat těm protijedoucím autům. Furt se dívám jak krutihlav. Chce to ještě zvyk na tu levou stranu!

Budu končit - valím na Sky Tower a pak na stopa směr sever!!! Stopnu nějakou bandu, která to se mnou tady projede!

Mějte se všichni betelně a pozdravujte ostatní. Těm kterým tohle nedojde rovnou, tak se omlouvám a vy jim to přepošlete!

Cus bus bambus R.C.J.A.H.B.

ZPĚT NA KALENDÁRIUM

25.2.2003
 Poprvé z Nového Zélandu

Nazdárek všichni!!!

Teď mám za sebou severní část severního ostrova. Jezdím sám, protože právě začíná sezona sbírání jablek a všichni valí vydělávat penízky. Taky bych rád, ale nemam tolik času - musím 15.3. do Austrálie. Tam už nebudu sám! Nu uvidíme. Hitch-hiking - toť můj dopravní prostředek. Velmi levný, vhodný pro učení angličtiny a poznávání místních lidí i leckdy cizokrajných cizinců. Stopovaní je tu úplně v pohodě, protože místní jsou realy friendly.

Většinou spím pod širákem - under stars. Je to ta nejlepší věc, i když probudit se ve dvě ráno s opossumem na hlavě není dvakrát příjemné snění. Občas večer sprchne, tak ... mám stan, ale ještě jsem nenašel dost antilenosti ho vybalit.

Valím na silnic směr Welington a dál na South Island. Tam jezdi jen velmi málo aut, ale zato je tam asi ta nejnádhernější a nejtypičtější příroda NZ.

Tak vás všechny pozdravuju - přeji těm nemocným brzké uzdravení a těm zdravým trvalé udržení stávajícího stavu!

Omlouvám se, ale nemám tolik času - začíná pršet a tak vyrazím. Je tady sice pořád dost vedro, ale večer se příjemně ochladí a Jižní kříž velkou pohodičku naladí.

Mějte se všichni nádherně a hezky pěkně!

Čao R.C.A.H.J.B.

ZPĚT NA KALENDÁRIUM

 Podruhé z Nového Zélandu

Napřed věci do školy

Navázal jsem kontakt s jednou College (školou) tady a chtělo by to najít par děcek, co by si chtěli dopisovat s děckama odsud z Pictonu. To je město na jižním ostrově Nového Zélandu. Mohla by to být dobrá zkušenost. Buď sami děcka nebo můžou skočit se svým učitelem angličtiny na internet každý něco napsat -  stačí o sobě pár slov a poslat. Učitel to děckám opraví. Tady ta učitelka zase zaškolí pár svých děcek a je to. Za pár měsíců vás třeba pozvou na návštěvu a můžete se podívat do světa.

Dej prosím tuhle adresu přímo i Pokorné a Stachníkové, že je moc pozdravuju a ať to využijí nebo aspoň zkusí! Rád bych do toho šel sám, ale vrátím se až za půl roku a může to být trošku pozdě. Kujme to želízko, dokud je žhavé!

mrs_stallard@hotmail.com

Jmenuje se Sue Stallard a skola Queen Charlotte College
POBox 123
Picton 7321
New Zealand

Teď něco o mně a té cestě.

Měsíc je skoro pryč a s ním i má cesta po Novém Zélandě. Je toho moc, až hafo tolik, co bych chtěl napsat o této nádherné zemi, že si to nechám až na přednášku doma a ten kdo bude chtít, tak ať přijde a poslechne si všechno pěkně od začátku a podívá se na pár obrázků!

Stihnul jsem víceméně vše, co jsem si naplánoval, i když pořád je co zlepšovat. Opravdu nemůžu jen napsat, jak nádherný je západ slunce v Milford Sound, jak chutná pot při trecích v NP Fjordland, jak krásně vás sežerou komáři u Monapouri lake, jak vám po spacáku skáčou possumi, jak zmoknout v Rain Foreste, jak prochladnou na Fox Glacier, jak si spálit záda v NP Abel Tasman při jízdě na kajaku a jak a jak a jak... a jak potkáváte hromadu zajímavých lidí, kteří jsou realy friendly - to se dá jen zažít nebo vypravovat s jiskrou v oku. Doufám, že se mi podaří ve vás vyvolat aspoň podobné pocity, které všechny tyto věci vyvolávaly ve mně.

Sedím právě na počítači - ostatně jako vždy, když mám čas a peníze (hodina 6 dolaru = asi sto korun)! Využívám první den volna k návštěvě místních škol, abych načerpal inspiračku a poznal jak to chodí na jiných školách ve světě! Je to docela hodně zajímavý a učitelům o tom povykládám až se vrátím. Zdá se mi, že žáci a učitelé jsou všude stejní a mají obdobné starosti.

Pak jeden menší trek na vyhlídku na město, ale prší, tak pádím zpátky. Čekám na trajekt směr severní ostrov. Jede mi to v 5.30 ráno. Nic moc čas, ale zase za nejmenší peníz! Aspoň mám furt kolena celý!

Chtěl bych ještě stihnout NP Tongariro s několika aktivními sopkami a nejvyšší horou Mt. Ruapehou a zdolat její vrchol (2797 m n.m.), ale nevím, jak to stihnu. Musím dostopovat přes celý ostrov za dva dny, a to není sranda. 14.3. brzo ráno letím do Australie a pak se snad zase někdy ozvu s dalšími kousky zpráviček z další nádherné země!!!

Tak se mějte všichni nádherně a hezky pěkně!

Děcka učit se - učit se - učit se!!!

A krásný den všem!!!

Váš R.C.B.

Příště zkusím poslat nějaký fotky!!!

ZPĚT NA KALENDÁRIUM

aktualizace 12/2/2003 © webmaster